Takový název měla naše další dílnička v Národním divadle. Historická budova Národního divadla nás okouzlila svým honosným interiérem, zlaceným zdobením, doslova „hvězdnou“ výzdobou, na níž se podílela špička umělců všech oborů 19. století.
Na chvíli jsme se stali současníky obyčejných lidí, kteří svými dary přispěli na výstavbu českého divadla. V suterénu budovy jsme rozhodovali o tom, který kámen se stane základním kamenem. Kámen z Blaníku, nebo z Boubína? Kámen z Řípu nebo z Radhoště? Komise vybírala podle toho, jak skupiny zástupců obhajovaly důležitost toho „svého“ základního kamene. Nakonec se shodla. Byl vybrán obyčejný kámen bez příběhu, protože se mohl rozpůlit a do jeho útrob byly vloženy důležité artefakty dokládající stavbu tak významné budovy.
Potom zbývalo základní kámen poklepat a zvolat NA ZDAR NÁRODNÍMU!
I když ten první ZDAR byl NEZDAR. Dozvěděli jsme se totiž o spoustě náhod, které zapříčinily vznik osudného požáru. Místo, kde se oheň rozhořel, jsme viděli na střešní terase pod věhlasnými Trigami, obklopeni sochami devíti Múz Bohuslava Schnircha shlížejících z kamenného ochozu na Pražský hrad, Petřín nebo Žižkov.
Byla to velmi obohacující a zajímavá akce, která nám přiblížila statečnost a jedinečnost českého národa.
Autor: Mgr. Kateřina Hříbalová, Monika Svobodová, Klára Kutnarová a žáci 4. A a 4. C